Hlavní příčinou probíhající změny klimatu je spalování fosilních paliv v průmyslu, energetice a dopravě (uhlí, ropa, zemní plyn a další), což způsobuje uvolňování (emise) skleníkových plynů do atmosféry. Tyto plyny vznikají i v zemědělství, zejména z chovu dobytka a rýžových polí. Negativní vliv má i odlesňování, ukládání odpadů na skládky či jejich spalování a výroba a spotřeba zboží a potravin. Tedy prakticky každá naše činnost. Proto je řešení změny klimatu o mnoho obtížnější než u jiných ekologických problémů. I kdybychom nyní přestali spalovat fosilní paliva, což není reálné, budou molekuly skleníkových plynů po desetiletí dál ohřívat atmosféru a povrch Země.
62,7 milionů rozhleden na pražském Petříně (každá váží 175 tun) za rok by mělo stejnou hmotnost jako 11 Gt (gigatun) uhlíku. Toto množství emisí lidé každý rok vypustí do atmosféry.
Plasty versus emise
Za rok vyprodukujeme 34 milionů tun plastů, které způsobují tolik problémů například mořským živočichům. Množství uhlíku vypouštěného do atmosféry je však bezmála třistakrát vyšší. A následky budou pravděpodobně mnohem významnější, horší než u plastů, třebaže skleníkové plyny nejsou viditelné.
Odkud emise pocházejí?
Grafika ukazuje podíl jednotlivých sektorů na celkových emisích skleníkových plynů za celý svět. Čtvrtinu ze všech emisí produkuje výroba elektřiny a tepla (25 %), o něco méně pak zemědělství (24 %). Pětina emisí pochází z průmyslu a 14 % vytváří doprava. V EU-28 produkuje doprava (včetně letecké a námořní) dvojnásobný podíl emisí a naopak v zemědělství je podíl emisí zhruba poloviční oproti celosvětovému průměru.
Grafické znázornění světových emisí podle ekonomických sektorů
